Dětský svět je plný pravdivosti a lásky, dovolme jim učit nás, o čem život doopravdy je...

S láskou pracuji pro děti, s dětmi a pro jejich rodiče. Píši články, pohádky, osobnostní dětské analýzy; dělám individuální sezení pro děti i maminky a též je s láskou učím anglicky :).

Kontaktní formulář pro maminky a tatínky, kteří by se rádi dozvěděli více, objednali se na konzultaci či mi jen sdělili své názory a nápady. Vše je vítáno :).

Zanecháním svých údajů souhlasíte s jejich zpracováním souvejicící s komunikací mezi námi. Podrobnější informace, jak je s vašimi údaji nakládáno se můžete dozvědět v odkaze níže:

Dětská láska

Díky dětem můžeme vidět, že láska je všude a za vším. Vnímejme je. Jsou to doslova poslové lásky v její ryzosti a kráse ...

Co je to dětská láska? Jak děti vyjadřují lásku a vědí, co to je? Musí se jí učit?

Rodiče své děti líbají, objímají, chválí je, podporují a "učí" je říkat "mám tě rád(a)". Je to opravdu nutné? Potřebují to naše děti nebo to potřebují spíše naše vnitřní děti?

Dejme si ruku na srdce a zcela upřímně si odpovězme. Kdykoliv, když po dítěti chceme, aby splnilo naše očekávání, aby nás objalo, políbilo, usmálo se na nás, ukázalo našim příbuzným, co novéhu umí ... proč to děláme? Protože chceme dítě "naučit" lásce? Nebo to spíše potřebujeme znovu naučit sami sebe? Chceme, aby děťátko vědělo, že ho milujeme, nebo potřebujeme cítit, že ono miluje nás, a tím si doživujeme nedostatečnou sebelásku v nás? Vnímáme tak silnou potřebu ukázat, jak je naše dítě dokonalé nebo potřebujeme svému vnitřnímu dítěti prostřednictvím druhých ukázat, že si "zasloužíme" lásku? Mnoho podnětů, otázek a možných odpovědí. Chci tím jen říct, že to, co chceme, nechceme, potřebujeme nebo učíme naše děti, ve skutečnosti potřebujeme naučit sami sebe. Nebo je to hlas našich rodičů, návyků a mechanismů našeho chování, které nevědomě vysíláme k dětem. Každopádně je to vždy velice důležitá informace pro nás samotné, pro naše vnitřní děti. Reakce těch skutečných andělů v dětských tělech je velkým učitelem, který nás nejen učí, ale zejména utváří, nehodnotí, ale jen ukazuje, kdo jsme a kým by jsme mohli být. Kdybychom bylo opravdu pravdiví a odvážní...:)

Kdo je dítě? Je to anděl? Je to jen "obyčejná" lidská bytost malého vzrůstu? Je to učitel, provokatér nebo trenér nás samotných?

Myslím, že na všechny odpovědi bychom mohli říct ANO. Nicméně to, co považuji za nejdůležitější je, že dítko je láska sama. Je to zhmotnění energie a vibrace lásky. Je plně autentické, pravdivé a přítomné. Kdykoliv se nám podáří být takoví (pravdiví, přítomní a zcela sami sebou), co se stane? Vnímáme absolutní pocit štěstí, který nemá nic společného se stavem účtu, majetkem, lidmi kolem nás, partnerským naplněním, ale jsme to jen my a naše osobní až intimní štěstí. To vše prožívá dítě neustále. Je-li šťastné, směje se. Je-li smutné, brečí. Je-li naštvané, vzteká se. Potřebuje-li nám něco sdělit, udělá to - obrázkem, příběhem, pláčem, spontánností, akcí, vztekem, tvorbou, jakkoliv, ale vždy dá najevo, že mu něco schází a něco potřebuje. Díky dětem můžeme vidět, že láska je všude a za vším. Vnímejme je. Jsou to doslova poslové lásky, světla a pravdy. Podíváte-li se do očí dítěte, co uvidíte? Je tam absolutní čistota, láska, síla, pravda a moudrost.

Děti indigové, duhové, křišťálové a diamantové.

Rodí se čím dál více těchto dětí a nikdo přesně neví, jaká síla se v nich skrývá. Ale jedno je jisté. Jsou to dary vesmíru, jejichž moudrost a poslání zde na zemi je tak vzácné, že bychom za to měli každý den děkovat. Měli bychom si všímat všech informací a prožitků, které nám různými způsoby předávají.

A hlavně bychom je měli bezpodmínečně milovat a nesoudit. Ani ta nejlepší matka nikdy nemůže vědět s jakým karmickým zatížením a s jakým úkolem sem na zem její dítko přišlo. Proto milujte, nesuďte a všímejte si svých dětí v těch nejobyčejnějších momentech. Ve chvílích, kdy reaguje na jídlo (zejména maso - mnoho těchto dětí ho opravdu nepotřebuje a naopak mu může škodit), jak vnímají různé lidi ve vašem okolí, vaší práci, vaše oblečení, zařízení domu, ... pozorujte jejich reakce, je to ten nejlepší barometr k vašemu naplněnému životu. Obklopujte je různými barvami, drahými kameny a energetickými obrazy. Tyto děti je potřebují a vy ani nemusíte chápat proč, prostě to tak je. Kdykoliv dáte dítěti narozené po roce 2000 vykládací kartu s energetickým obrazem, léčivý kámen, pustíte relaxační hudbu, začnete (třeba v době jeho spánku a v jeho přítomnosti) meditovat, rozjímat, vše to ucítí, vnímá a začne se v tomto světě cítit čím dál více bezpečněji a bude se vám otevírat (tudíž ztratí potřebu na sebe upoutávat "nezdravými" způsoby). Ale musí to být jeho čas, ten správný bez vašeho nátlaku. A pak začne vyprávět svůj příběh, možné detaily a zážitky, s kterými sem přišlo. Nehodnoťte, nechtějte pochopit, jen naslouchejte a dejte si čas to vše vstřebat, ale prosím nehledejte v tom logiku a nepodsouvejte mu nic ze svého světa. Jen naslouchejte. Vrátí se vám to. :)


Poznávám svět anglicky

Jeden z nejpřirozenějších způsobů, jak lze děti naučit cizí jazyk je cestou zkoumání a objevování jejich vlastního světa, který je baví a zajímá.


Učení a podpora dětí je mou neodmyslitelnou součástí a pravděpodobně vždy bude. Mám ráda jejich přirozenost, divokost, moudrost i genialitu. Fascinuje mě jejich odvaha, bázlivost, pravdivost, láska a umění žít v naprostém okamžiku. Užívám si zkoumání dětského potenciálu v procesech učení a osvojovování si nových věcí. Dost často jim rozumím lépe než-li nám dospělým :).


Po mnoha letech zkušeností, práce, zábavy, úspěchů i neúspěchů s dětmi vznikly pevné a přitom stále se proměňující techniky práce s nimi, které učím i ostatní lektorky a rodiče.

Dovolte mi v tomto článku trochu poodkrýt podstatu a postupy dětského anglického vzdělávání, které nazývám jednoduše "Poznávám svět anglicky". :)

V procesech učení je nejdůležitější právě zkoumání, objevování, experimentování, dovolení si chybovat, hrát si, nacházet společné cesty a zejména si anglické poznávání užívat. Bylo mi ctí prožít mnoho zážitků s dětmi všech věkových kategoriích, abych pochopila, že v učení není zdaleka nejdůležitější technika, metodika anebo nejlepší učební pomůcky, nýbrž poznání dětské duše. Každé dítko je jiné, výjimečné, vlastním způsobem chytré a nadané. Po mých zkušenostech jsem si jistá, že "hloupé" dítě neexistuje. Je jen důležité najít jeho vlastní barvu duhy - způsob, jak s ním komunikovat, jak s ním nalézt tu správnou cestu, kde potřebuje být samo a kde naopak potřebuje aktivní podporu a pomoc. Velice důležité je vytrvat a neočekávat. Očekávání je při práci s dětmi velmi škodlivé. Zde je stěžejní být s rodiči na jedné lodi a místo očekávání dítě zahrnout láskou, pocitem bezpečí (kam patří i láskyplně a pevně nastavené hranice), důvěrou v jejich schopnosti, talenty a prožívat s nimi radost z každé aktivity a sebemenších úspěchů.

A jak to vypadá prakticky?

Obklopujeme děti rozmanitými podněty, kde si každé dítko může najít to své, respektujeme individualitu a přitom dbáme i na skupinkovou spolupráci, respekt a učení se nejen komunikovat, ale i naslouchat.

Desatero anglického poznávání:

1) Společné setkání se v kroužku - chvíle, kdy se s dětmi setkáváme v kroužku jsou velmi důležité. Tímto způsobem se vítáme, loučíme i takto otevíráme nová témata, novou slovní zásobu, děti naslouchají příběhu a společně komunikujeme. Děti se tak učí spolupráci, zklidnění, respektu, svému vlastnímu prostoru, kde ví, že se dozví něco nového a budeme společně pracovat.

2) Objevování anglických příběhů - skrze česko-anglické příběhy a pohádky je lépe zaujata dětská pozornost a děti se velmi nenásilně učí spojovat si anglické výrazy a zákonitosti v kontextu, s vizuálními i motorickými podněty, což je pro jejich mozek a dlouhodobou paměť velmi důležitý proces.

3) Tvořivost - jedním ze základní komunikace a prostředkem, jak se děti učí, je bezesporu tvořivost. Tvoří své pocity, nálady, ukotvují si tak nové informace. Skrze tvořivost se zapojuje pravá mozková hemisféra, kde je mimo jiné centrum dlouhodobé paměti, a proto je mooooc důležité s dětmi tvořit a dovolit jim nalézt jejich vlastní způsob, jak být kreativní. Protože každé dítko má svůj vlastní způsob tvořivosti, který je unikátní - někdo maluje, jiný vymýšlí hry, další si více hraje s tvary, slovíčky, příběhy ...

4) Hra, divadlo, synchronicita - pro učení nových věcí a jejich následnému ukotvování si je hra stěžejní. Děti tak vypadají, že ani nevnímají, co jim během jejich hry, hraní scének, divadla, spontánních synchronizujících aktivit, říkáme, ale opak bývá pravdou. Lidské podvědomí pracuje velmi silně, potichu a nenápadně. Děti to neprojevují hned, ale po určitém čase (a každé dítko má ono načasování jiné a právě pro něj dokonalé) se to začne i aktivně ukazovat, avšak "nesmí" se to po něm násilně chtít. Posléze přichází mnoho momentů, kdy to ani nečekáme, ale z ničeho nic z jejich pusinky vyběhne "butterfly", když kolem letí motýlek anebo odpoví "you are welcome", když jim někdo poděkuje či zívnou a řeknou "sleep". A přesně tak to funguje - krok za krůčkem objevují svět anglicky, a to bez stresu či zaměření se na rychlost, kvantitu a očekávání. Ty jsou totiž "killing" :) - zabíjí tento proces.

5) Pohyb - aktivní děti potřebují akci, méně aktivní děti potřebují méně akce; ale pohyb k učení neodmyslitelně patří a je potřeba ho aktivitami prokládat. Lidské vědomí se učí nejen přes mozek, ale i tělo, smysly, prožitek a sdílení. Pohybové aktivity pomáhají informace ukotvovat, lépe si je zapamatovat a chápat jejich význam bez českého překládání. Během našich hodin si všímáme, jak stačí jen správně "zagestikulovat" a dětí okamžitě ví, co dané slovíčko znamená, a když ho chtějí použít, nejdříve jim vyběhne ono "gesto" a až pak slovíčko. Tělo a mozek spolupracují. To je také důvod, proč se ve školách děti tak těžko něco učí, protože celý den jen sedí a poslouchají informace. Bez pohybu nemůže mozek pracovat tak, jak má ...

6) Prožitek a možnost "zapomenout" na učení - prožitek, prožitek, prožitek :). Učíme se všemi smysly, jinak to ani nejde :). Chuť, čich, hmat, sluch, pohyb, naslouchání, komunikace, tvořivost. Děti se potřebují učit celou svou bytostí. Nemohou jen sedět, poslouchat, zapisovat si a následně být zkoušeny (jak to probíhá povětšinou ve škole), pak se děje to, že se nudí, zlobí, otupí, nejsou motivovány a potřebují se někde "vybít". Rozmanitý prožitek je tou nejlepší výukovou metodou. :)

7) Pustit kontrolu - role lektorky/lektora je velmi důležitá, musí být tak trochu i psychologem a odvážně vítat všechny výzvy, které dětský svět nabízí. Jednou z nich je puštění kontroly, dovolit si být občas i "líný" a nechat děti být více aktivní a jen udržet prostor v bezpečných hranicích. Pustit kontrolu znamená i nelpět, neočekávat, příliš neplánovat a důvěřovat, že vše se děje tak, jak má, že každý okamžik je unikátní a že v každém okamžiku děti reagují jinak a dovolit si plout ve společné flexibilitě.

8) Dovolit si chybovat - chyby jsou přirozené, právě skrze chyby se učíme a nedělat chyby nejde. Ať už mluvíme o nás dospělých anebo o dětech, chybovat je prostě lidské. Je potřeba být dětem vzorem i v tomto a ukazovat jim, že je děláme všichni a je to naprosto v pořádku a dokonce i žádoucí.

9) Svoboda a respekt versus hranice - dost často jsem se setkávala s přístupem, že svobodný a respektující přístup rovná se přístup bez hranic a dovolení všeho. Opak je pravdou. Svobodný a respektující přístup je o pravdivosti, domluvě a láskyplně nastavených hranicích, kde se neustále učíme my i děti. Jsme na jedné lodi. Respektujeme potřeby a nálady dětí, a stejně tak respektujeme ty své. Poskytujeme dětem svobodu při tvoření, názoru, rozhodnutí, vyjádření se, ale vždy platí, že je určitý modul - pravidlo, kde se zastává zejména potřeba celé skupinky. Děti to vnímají, respektují, přicházejí se svými nápady a společně se domlouváme. Někdy jsme více lektorky, někdy více děti, někdy více přátelé, každopádně vždy se snažíme být partnery - průvodkyně. :)

10) Spolupráce s rodiči - výsledky s dětmi, kde jsme s rodiči na jedné lodi a kteří jsou stejně nadšení jako my, jsou vždy větší. Je to přirozené, děti to vycítí, vnímají to a cítí tu společnou radost. Nicméně opět to nesmí být ono "lpění" a "přílišné snažení se", jednoduše zlatá střední cesta založená na prosté radosti a pravdivém zájmu. :)

V případě zájmu nabízím i workshopy právě pro rodiče a společné lekce děti - rodiče. Pro více informací mne můžete kontaktovat a ráda sdělím více :).


Děti dnes a zítra

Žije-li vaše dítě ve spojení s vaší vnitřní dětskou duší podpořenou dospělou zkušeností a rodičovskou ochranou, nemusíte ani mluvit, ani přikazovat, nabádat a vysvětlovat.

Děti, které se za poslední desetiletí rodí jsou jiné než jsme byli my a než se rodily v generaci našich rodičů a prarodičů. Jistě jste si všichni všimli silnější empatie a bystrosti dětí. Vědomější a citlivější rodiče si jsou také vědomi toho, že dnešní děti dokáží mluvit pouhým pohledem a bez jediného slova sdělí cokoliv potřebují. Dle uvědomění rodičů to je viděno, slyšeno, příjímáno a nebo také ne. Záleží na přístupu a otevřenosti srdce. Dnešní děti jsou obdařeny mnoha velkými dary a úkoly, které zde mají splnit.

Jaké to jsou?

To se naštěstí jen tak nedovíme :). Ale co jako dospělí můžeme pro děti udělat je vnímat je, pozorovat a občas se jimi nechat vychovávat. To znamená dovolit sami sobě být také jejich žáky, aby měly dostatek svobody pro předání nám toho, co potřebujeme. K tomu se ale potřebujeme zklidnit, ztišit a otevřít se. A oni nám v tom pomáhají. Dovolme jim to. :) Říká se jim děti indigové, křišťálové, duhové a diamantové. Co to znamená?

Indigové děti potřebují pravdu a vizi. Mnoho dospělých jedinců jsou indigové. První se rodily již po válce a v generaci 80. a 90. let je jich asi nejvíce. Dnešní indigové děti lze popsat jako "duchovní bojovníky". Takové dítko je rozený vůdce, nedovolí sobě ani jiným být nepravdivou autoritou. Tyto děti jsou diagnostikovány jako hyperaktivní, také hypermobilní, s poruchami učení a jako zlobivé děti, jež "potřebují" řád a disciplínu. A já bych to trochu poupravila, že nepotřebují ani tak disciplínu jako pravdivost a podporu svého světa. Jsou schopni vidět vám až do žaludku, vycítit a absorbovat to jací jste, jak jste pravdiví či ne, zda žijete podle vašich představ nebo si něco namlouváte. Jsou takovým rentgenem pravdy a autenticity tohoto světa. A pokud to postrádají, tak absolutně nerespektují, bojkotují, učí rodiče i učitelé. Mnohdy jsou tzv. "zlomeni" proti své přirozenosti. To je smutné. Ale veselejší je, že tomu tak není navždy. Být vůdcem, průkopníkem a učit svět lásce a pravdě je jeho podstata. Proto ať již v dětství nebo dospělosti jim to nedá a jdou si svou vlastní cestu, na které zanechávají stopy své vlastní autentičnosti a poslání. Vaše indigové dítko poznáte podle hlubokých a šibalských očí, jež mohou mnohdy působit velice přísně. Jsou to velice aktivní jedinci, kteří mají svůj svět. Musí se kreativní vyjadřovat a tvořit. Tvorba je jejich cesta. Mají problém s autoritami a bojují cítí-li nesoulad, nepravdu a nespravedlnost. Určitý řád a disciplínu též potřebují, ale pravdivou, kde je jim vysvětlen smysl a význam.


Křišťálové děti jsou harmonie sama. Začaly sem přicházet až po x letech po indigových dětech, kdy se svět začal měnit, transformovala se zde s nimi úplně jiná energie. Máte-li "kříšťálek" doma je to dítko s nádhernýma průzračnýma očima, zejména modrýma. Je to dítě, které používá zdrobněliny, slovíčka "miluju", "mám rád(a)", potřebují dotek, projevy lásky a ty opětovně a v ještě větší míře projevují vám. Když vás obejme, cítíte jako by vám proniklo přímo dovnitř. Nemají zde jednoduchý úkol, ale velice krásný. Jsou to "léčitelé". Absorbují do sebe všechnu "negativní" energii a svými božskými schopnostmi ji přeměňují na "pozitivní" plnou lásky, klidu a harmonie. Jsou klid a vyrovnanost. Také potřebují tvořit, ale jiným způsobem než děti indigové, a to zejména klidově umělecky - malováním, psaním, vyprávěním příběhů, představami, které dávají na papír, zpěvem ...


Duhové a diamantové děti jsou dalšími zázraky, a to stejně důležitými, a přesto rozličnými.

Děti duhové mají plně barevnou auru, mají v sobě absolutní soulad mužské a ženské energie. Rodí se většinou do harmonických rodin, kam nepřišly s konkrétním úkolem, ale odžít si, co je třeba. Vedle toho přinášejí ještě větší klid, soulad a harmonii. Jen, co je spatříme, tak jim září oči bezstarostností, spontánností, máloco je rozpláče nebo rozhněvá. Prostě krásně jako ta duha pluje oblohou s plnou barevnou škálou jeho aury a energetického systému těla. Potřebují ke svému správnému vývoji krásné věci, přírodu, klid a jasnost myslí svých rodičů.


Když uvidíte diamantové dítko, máte chvilku pocit, jako byste byli se starým člověkem, jehož moudrost podpořená věkem vás má učit. Pak si ale uvědomíte, v jak malém dětském těle toto cítíte a tak takovou myšlenku zahodíte. Nezahazujte ji úplně a nechte ji pracovat. Jsou to velice staré duše, jež oplývají obrovským věděním, moudrostí a mají zde velké duchovní poslání, které přináší soulad a jednotu do celého světa. Nemají to zde zpočátku jednoduché, ale jejich síla a moc jim neustále pomáhá. Poznáte je i určitou dávkou důležitosti a potřebou vést. Moc dobře (podvědomě) jsou si vědomi své síly a moudrosti, a jako samozřejmost potřebují být v čele, středem pozornosti a touží dirigovat, být posloucháno a aby ostatní dělali to, co "ono" chce. :)

Téměř každé dítko rodící se v současnosti je jedno z těchto skupin a nebo má i více vlivů. Každopádně jsou to děti s velkými dary, napojením a absolutní otevřeností. Jsou jako otevřená kniha, jsou-li šťastné. Nejsou-li, bojují, uzavírají se nebo i onemocní. Potřebují to, na co jsou "zvyklí", co je jejich přirozenost. Jejich způsob tvoření, hraní, poslouchání příběhů, jejich vlastní kreativní jazyk, důvěru a naslouchání. Ne vše je v moci rodiče, protože musí své dítě připravit i na reálný život - jak se oblékat, jíst, pít, starat se o sebe, jak se chovat, jak se učit, jak se bránit, jak si tvořit hranice, jak se umět omluvit a napravit své chyby. Ano, mnoho věcí, které potřebují k přežití v tomto světě. A na ty ostatní věci mnohdy nevyzbývá čas, energie nebo jen nevědomost. To poslední je nejzrádnější, s tím se těžko něco dělá. Kdo neví, tak může mít spoustu času i energie, ale prostě neví. A to není o vzdělání ani snaze být nejlepším rodičem. Prostě má v životě svého dítěte tuto úlohu. Může se učit být více vědomým tatínkem či maminkou, ale racionálním učením to bohužel nepřijde. My musíme udělat něco mnohem lepšího a také krásnějšího. Zapomenout na ego, rozum i návyky a otevřít se. Nechat plynout lásku ze svého srdce, napojovat se na své dítě, napojovat se na své vnitřní dítě. Žije-li vaše dítě ve spojení s vaší vnitřní dětskou duší podpořenou dospělou zkušeností a rodičovskou ochranou, nemusíte ani mluvit, ani přikazovat, nabádat a vysvětlovat. Je to vše jasné a dítě vás respektuje, plyne s vámi a je to krásná harmonie. Není to ze dne na den, není to ani z jednoho měsíce na druhý, je to cesta, ale je-li vědomá, je to krásná cesta. Je to cesta vztahu mezi dítětem a rodičem. :)

Jako podpora a pomoc v komunikaci mezi dětmi a rodiči jsem začala psát "Osobní autorské pohádky" šité přímo na míru vašemu dítku na základě osobního tvořivého setkání s vaším dítětem nebo i po vytvoření "Analýzy osobnosti", kde pracuji s vrozenými astrologickými i numerologickými údaji a výkladem karet. Zhotovím několikastránkovou analýzu, kterou lze doplnit o výše zmíněnou pohádku přímo pro vaše děťátko ... :)

RITUÁLY A ZASVĚCENÍ PRO DÍVKY

Rituál a vědomé zasvěcení je pro dospívající dívky důležitou navigací, jak se orientovat v potřebách svého těla a emocích.

Kdybychom jako dospívající dívky měly možnost vyslechnout si pravdivé a otevřené příběhy ostatních žen bez předsudků a strachů, pohled na naše tělo včetně prožívání menstruace, intimity a přijetí sebe samých, by bylo určitě jiné, mnohem láskyplnější ♥.

Intimita a sexualita

Již ve velmi útlém věku dítě prožívá zkoumání a objevování potěšení a co vše se jeho tělu líbí. A to je naprosto v pořádku a žádoucí. V období, kdy dívka vystupuje z dětského světa do světa dospělých, objevuje svou potřebu intimity a sexuality více, a to v interakci s vnějším světem. Zasvěcení do intimity a sexuality dívkám přináší vědomý a otevřený dialog o tom, co pro ně tato témata vůbec znamenají, jaké mají autentické potřeby a tužby (bez ohledu na to, jak by to být  mělo - dle maminky, knížek, televize, školy, ...).

Otevíráme oblasti sebe-lásky, péče o své vlastní tělo, umění říct pravdivé ANO a stejně tak i pravdivé NE, témata sebe-úcty, cyklické otázky plodných a neplodných dnů včetně informací o sexuální ochraně.

Rodinný přechodový rituál a ošetření

Poměrně dosti děti prožívá v rodinách velmi zranitelná období, která nejsou dána jen jejich zdravým vývojem, ale je tam nějaký zásah zvenčí, který je potřeba ošetřit a dát mu přirozený průchod. Konkrétně to jsou rozvody rodičů, odchod blízkého člena rodiny, zneužívání, násilí, šikana, ... Jsou to velmi silné záležitosti, na které je dobré mít určitého "průvodce", který je objektivní a přitom plně respektující k potřebám dítěte. Otevřená komunikace a spolupráce s minimálně jedním členem rodiny je nezbytná. Nejlépe s maminkou, ale může to být i babička, teta, tatínek, starší sourozenec, pěstoun, případně i učitel(k)a, ...

Pracuji zde nejen s otevřenou komunikací, kreativní konstelací, ale zejména s ošetřením těla a následně i rituály. ♥