Začalo to vlastně nedávno. Ve chvílích, kdy jsem si přestala přikazovat, zakazovat, nabádat se a moralizovat sama o sobě. V momentě, kdy jsem se rozhodla nebýt tou, kterou bych měla a začala být sama sebou, v souladu se svými pocity. Ano, přišlo to, čeho jsem se bála, a přitom po tom tak toužila. Vydala jsem se na cestu ke svému...

Jako malé holčičky jsme přímo božské, srší z nás dokonalost, láska, vášeň, spontánnost, divokost i obrovská zranitelnost. S vnitřní bohyní se rodíme a během svého dívčího a ženské života v nás roste, rozvíjí se a my ji postupně pomalinku objevujeme. Někdy vědomě, jindy a povětšinu času absolutně nevědomě. Je to ten nejvíce ženský aspekt...

Je podstatou všeho a přitom je tak neuchopitelné, mnohdy nepochopitelné a vlastně je hybnou silou těch největších zázraků. Dovolíme-li si opravdu odpustit všem, všemu a zejména sobě, začnou se dít velké věci. Ale jak? Proč? Je to vůbec v některých případech možné? Je. Musí být. Není to ani tak trénink, jako prostá láska k sobě.

Vnímajíc hudbu, tlukot svého srdce a radostné vibrace těla se žena od pradávna oddávala tanci. Pohyby, které v dobách smutku, radosti, extáze, divokosti, síly, slabosti i touhy vyjadřují příběh těla, jež má vlastní děj i rytmus. To, co vzniká skrze tanec je vlastně život sám v jeho plnosti a celistvosti.

Tělo, duše a mysl. Kouzelný a mocný trojúhelník, kde jeden bez druhého nelze vytvářet to, co na tomto světě vytvářet máme. Prožíváte-li lásku, hněv, hojnost, nedostatek, zdraví nebo nemoc, je to vždy přítomno v každém bodu tohoto trojúhelníku.

Zůstaň tady a teď. Spokoj se se svým nádechem a výdechem. Nechtěj v tento moment nic víc a jen dýchej. Ciť samu sebe. Nic víc, nic míň. Zdá se to být tak jednoduché a přitom to může být pro mnohé z nás tak náročné. Jak zkrotit všechny ty myšlenky, plány, pocity, emoce a chtění? "Mysl je dobrý sluha, ale zlý...

Odjakživa jsem cestovatel a dobrodruh. V životě, při cestování, v partnerství i práci. V prožitcích i plánech. :) Jsem spontánní a vlastní nikdo neví, co ode mě ve skutečnosti čekat. Buď se mnou jedou na té dobrodružné cestě nebo jdou spíše do známějších vod. Nicméně nás dobrodruhů je stále více. Je více těch, kteří chtějí život a sami sebe...

Zkuste si představit, jak žily pohanské svobodné ženy, které rozuměly přírodním cyklům, životu, byly uctívané jako bohyně a přitom se staraly o krb celé rodiny. Přesně znaly své vlastní schopnosti, pravidelně se napojovaly na své léčitelské umění, moudře i svobodně projevovaly samy sebe a své ženství.