Výzva

07.10.2017

Stává se to velice často. V životě se dostaneme do bodu, kdy jsme takzvaně na křižovatce. Buď se můžeme vydat cestou, která vypadá krásně, jednoduše, jistě víme, kam dorazíme a kdo tam na nás bude čekat. Anebo ... ? Vydáme se po cestě, ke které nás něco táhne, ale není na mapě, navigace ji nezná a jen ztěžka tušíme, co bude dál. Možná se tam po chvíli putování objeví další dvě cesty a já se zase budu muset rozhodovat. "Nebylo by lepší vsadit na jistotu?" odpovídá naše mysl zcela automaticky.

Asi chápete o čem ve skutečnosti tady píši. Známe to všichni. Celý život se rozhodujeme, celý život je protkán výzvami, příležitostmi, touhami, ale i obavami a strachy. Co když se rozhodnu špatně? Co kdyby se mi to nepovedlo, tak jak má? Co potom budu dělat? Užívím se? Je on ten pravý? Co když se s ním rozejdu a zjistím, že právě on byl tím pravým? Mám odjet nebo zůstat? Mám to řešit nebo nechat být? ...

Mnoho otázek, které přichází. Snažíme se na ně odpovědět, ale čím více se o to pokoušíme, zjišťujeme, že je to více než kontraproduktivní. Spíše je to horší a horší. Nejen že žádná odpověď nepřichází, ale naopak je celá situace zahalena ještě v hustější mlze nevědomosti a zmatku.

Nedávno jsem četla jeden citát. Už si nepamatuji, od koho přesně byl, ale zněl takto: "V životě vlastně neexistuje nic jako správné nebo špatné rozhodnutí. Vše k čemu jsme se v daný okamžik rozhodli, bylo správné."

Mluví za vše. Myslím, že jediným špatným rozhodnutím, je to, že příliš dlouho vyčkáváme a nijak se nerozhodneme. Trýzníme tím pak jen sami sebe a energie našeho života se tak ztemní, že přijdeme o dobrou náladu, přirozenou radost z maličkostí a tvořivou sexuální sílu.

Je dobré mít ctnost trpělivosti. Ale je velký rozdíl být vědomě trpělivý, vědomě pozorovat, ze svého nitra se rozhodovat v každý okamžik a v ten správný čas vyjít do akce. A je něco úplně jiného, jsme-li ponořeni do letargie neustálého vyčkávání a útěku k televizi, večírkům, filmům, přemíře spánku, alkoholu a neustálému snění. Jste-li v té druhé kategorii, dělejte to, co vás činí šťastnými a posouvá vás to dále - v určitých případech to jistě může být i film, party, ostatní lidé, ale konejte tak vědomě s tím záměrem, že se poznáváte a s aktivní trpělivostí pozorujete své potřeby, touhy a výzvy, které vám vaše nitro i vnější svět připravují.

Není nic krásnějšího než, když jste schopni každý den vidět, cítit a prožívat, jak bohatý, šťasný život plný výzev máte. Od těch malých, úplných maličkostí až po ty velké a zásadní. Vstát a udělat si pro sebe královskou snídani, udělat každé ráno něco jiného, něco jinak, překonat naše zlozvyky. To je ostatně jedna z největších životních výzev - vyhrát nad stereotypem a návyky, které nás oslabují. Každý den, několikrát za den, praktikovat, udělat si z toho hru a vychutnávat si ji. Buďte hraví a zjistíte nejen to, že život je zábavný, ale i velice jednoduchý a logický. Budete-li si užívat malé osobní výhry, odměňovat se svou vlastní podporou, překračovat své návyky, zóny komfortu, budou přicházet větší a větší výzvy. Úžasné příležitosti, kterými začnete být oklopeni pro vás budou radostí, extází a vášní. Rozkvetete a budete chtít víc, hlubší prožitek života, těla i ducha. A to z vás bude neustále dělat opravdovějšího a láskyplnějšího člověka.

Vrátíme-li se k těm, řekněme, zásadním výzvám a s nimi souvisejícími rozhodnutími, je nezbytné uvědomit si jednu věc. A tou je samota. V moderní civilizaci jsme se dostali do bodu, kdy pro nás samota není darem, ale trestem. A dobrovolně chceme být sami jen tehdy, když už toho je na nás až přespříliš, a my potřebujeme ode všeho utéct.

A co to udělat jinak a učit to i své děti?

Samota je dar a potřebujeme být pravidelně sami. Malé děti se "z ničeho nic" stáhnou, odejdou od svých rodičů, odejdou i když je rodinná oslava a jdou si třeba ke stromu na zahradě hrát. Přijde chvilka, kdy chtějí být sami a tvořit o samotě. Je to zcela přirozené a nezbytné. Až postupem času se učíme popírat tuto potřebu. Důvodem je, že v systému, ve kterém jsou děti vychovávány rodinou, školou, společností, nemají už svobodný prostor, aby byly, ve chvílích kdy potřebují, samy. Musí to popřít a nechat si to na jindy, až k tomu bude správná příležitost. A tak krůček po krůčku začínají emoční bloky, napětí způsobené nepuštěním a nevstřebáním toho, co potřebujeme v daný okamžik. Lze to ovlivnit. Vše máme ve svých rukách. Jako dospělí, vnímejte tuto svou potřebu a nečekejte, až vám to vaše duše či tělo dají rázně najevo. Tak, jako spíte, pravidelně odpočíváte, jíte, cvičíte, chodíte do společnosti, buďte i se stejnou intenzitou sami. Určitě to znáte. Někdy máte větší potřebu být o samotě a jindy zase toužíte být mezi lidmi. Nepopírejte ani jednu. Každý to má jinak a vaše pocity a pozorování sama sebe vám budou tím nejlepším rádcem.

 

Každopádně, máte-li před důležitým rozhodnutím, před sebou další životní křižovatku, nehledejte odpověď venku. Ale vždy uvnitř a v tichu. Dopřejte si pro sebe čas, ve kterém pochopíte, co to je "aktivní trpělivost". Jděte do přírody, vyjeďte si na kole, autem, vezměte batoh, stan a odmlčte se. Vypněte telefon, facebook, internet, nahlašte rázně "day off" a ponořte se do tiché samoty. Odpovědi, které budou chodit, přijdou ve chvílích, kdy už je ani nebudete chtít. Jste ve své vlastní samotě s jediným záměrem, a tím je regenerovat se, postarat se o sebe, odevzdat sebe, své starosti i tužby kamsi do vzduchu a ponořit se do archetypu "rozjímavého bojovníka" / "tiché vědmy". Do své vlastní energie, která je tak hluboká a mocná, že v takový moment už ani nic jiného nepotřebujete. A až tehdy, kdy už nic nechcete, po ničem nepátráte, nic neřešíte, nikoho a nic neobviňujete, rozpustíte se v tichu a samotě ... to přijde. Velká výzva, chaos a rozhodnutí se promění v jednu velkou vizi.

Najednou víte, kam jít a co dělat. Ještě dříve než nastoupí kritické pochyby vaší mysli, nastoupí srdce a vědomí s jasnou vizí a směrem vaší cesty, a vy už nebudete moci jinak. Dny o samotě stojí za to. A pravidelné "osamocené chvilky" způsobují v našem životě zázraky - hloubku, lásku, moudrost, otevřenost a srdce ve všem, co děláme. A to nejen pro vás, ale i pro vaše děti, které jsou tak empatické a napojené, že vnímají, jak se o sebe staráte a cítí vaši sílu, která přichází z hloubky vaší duše. Okoukají, že i když nemohou být v určitých momentech samy, mohou si to kdykoliv vynahradit a mají na to stejné právo jako vy, kteří jim to dopřejete a bez otázek chápete.

"Mír v naší duši je harmonií a základní esencí šťastného života. Až z takového místa lze dělat rozhodnutí, které jsou opravdu naše."


S láskou a úctou,

Jana Hrušková

www.vivaenergia.cz