Sebe-přijetí

01.04.2017

Zkuste si představit, jak žily pohanské svobodné ženy, které rozuměly přírodním cyklům, životu, byly uctívané jako bohyně a přitom se staraly o krb celé rodiny. Přesně znaly své vlastní schopnosti, pravidelně se napojovaly na své léčitelské umění, moudře i svobodně projevovaly samy sebe a své ženství.

Dívky, matky, léčitelky, učitelky, milenky, manželky, vědmy i čarodějky. Jak si je představíte? Rozevláté vlasy a útlá ženská postava tančící na louce plné právě rozkvetlých lučních květin? Silná, kyprá a moudrá čarodějka oděná do červených šatů a svým břitkým pohledem i slovem by vás dokázala ozbrojit tak, že byste se obnažily ve všech aspektech vaší duše i srdce? Matky, milenky, manželky, ženy - stejným dílem prožívaly své role a užívaly se je naplno. Pocity viny, studu nebo strachu pro takové ženy neexistovaly. Věděly, že je to zbytečné zatížení lidské mysli a nikoliv skutečnost. V řádu přírody a vesmírné existence nic takového není. Je tam jen jednota a dokonalá rovnováha. A právě v takovém souladu pohanské kmeny žily, oslavovaly, učily se, opěvovaly, opouštěly i nechávaly zrodit. Koho? Co? Sami sebe, své bohy a bohyně a s obrovskou úctou i pokorou žili v souladu se svým Domovem - Přírodou. Právě proto mám pohanskou dobu ráda. :)

Nemáte pocit, že se vracíme a přitom rosteme? Nezatoužila vaše ženská duše tančit tak, jako by se nikdo nedíval - spontánně, divoce, pro sebe samou? Nepředstavila jste si nikdy samu sebe nespoutaně cválající na koni, odhodlaná pustit veškerou zátěž a jen si užívat okamžik mezi květinami, stromy, podél potoků a řek, svobodná a přitom krotká stejně jako její mystické zvíře neustále přítomné uvnitř její duše?

Já tedy ano. A je to čím dál silnější. Vím, že uvnitř každé ženy je mnoho archetypů, které jsou neuchopitelné, nepopsatelné, ale každá ví, že tam jsou. Nezáleží jestli jsi spirituální bytost nebo přímá racionální žena. Ale kdykoliv, když vyřknu archetypy žen skrývající se v duši i srdci žen po staletí, nenechá vás to bez pocitu.

Dívka, Milenka, Žena, Nevěsta, Matka, Bojovnice, Pečovatelka, Kurtizána, Vědma, Šamanka, Tvůrkyně, Provokatérka, Divoška, Posvátná učitelka lásky, Malířka, Spisovatelka, Cestovatelka, Magická Kuchařka, Veleknězka, Královna, Princezna, Víla, Stařena, ...


U které jste něco cítily? Cokoliv. Blažený, krásný, osvobozující pocit nebo zarážející, odmítající? Vše je informace. Přijměte se v krásné celistvosti bez ohledu na přijatelnost nebo nepřijatelnost toho, kým se právě TEĎ cítíte být. Vnímejte samu sebe jako koryto řeky. Proto, aby uvnitř teklo hodně vody, abyste hluboko uvnitř nalézely poklady, čistotu a potravu pro sebe i pro všechny "pocestné" potřebujete, aby ono "koryto" bylo pevné, aby jeho struktura byla celistvá, i jeden výmol nepřijímaný řekou způsobí, že celé koryto a hráz řeky je narušena.

Přijímej vše jako nádherný poklad má milá. I kdyby to bylo něco nepřijatelného - "neslušné", "nepřející", "nevhodné" myšlenky, pocity a emoce. Neříkám, aby ses s nimi ztotožňovala. Jen je pozoruj a přijímej. Bude to jako s tou řekou. Koryto řeky přijímá veškerou vodu a ona plyne. Někdy rychleji, jindy pomaleji a klidněji. Nechej ji téct tvým vlastním tělem a duší, osvoboď se od pocitů viny, studu nebo nevhodnosti. Jsi nádherná. Dovol si být vodopádem, klidnou hladinou i divoce a moudře těkající hloubkou. Čím více se budeš přijímat, tím více bude tvá duše zářit, oči se ti rozjjasní, vědomí otevře a tvůj život ... ? Uvidíš sama. Každopádně za zkoušku to stojí.

Před lety, když jsou byla mladá holka, jsem působila starší a bez jiskry. Hlavně jsem se tak cítila. Nebyla jsem u sebe, nebyla jsem se svou "smečkou" a hledala se v běžném proudu žití. Pak se naštěstí stalo to, že jsem se probudila a miluju ten proces stálého "probouzení" a "nalézání". Sama sebe, své hodnoty a lásky k sobě, ke všemu a všem. Když jsem našla fotky staré několik let, kde mi bylo kolem 20, nemohla jsem uvěřit, a upřímně ani můj manžel. "Vypadáš teď mnohem mladší, krásnější a máš jiné oči, vlasy ti září a tvoje tělo vypadá taky jinak," zhodnotil popravdě situaci. Není to tím, že bych se začala jinak oblíkat (ikdyž to také :) ), hubnout a používat jiné přípravky. :) Je to o duši. Jakmile ji začneš postupně osvobozovat, přijde to. Rozzáříš se, zbavíš se zbytečností (v mysli, srdci, váze, nesprávných návycích i bolestech) a vidíš svět jinak. Přijímáš ho, protože přijímáš samu sebe a miluješ se. Je to proces. Někdy máš pocit, že ti je i hůř než když jsi byla "zavřená" a v "bezpečí". Ale to je klam. Je to "matrix". I s každým temnějším obdobím, kdy jsi pravdivá a laskavá sama k sobě, se čistíš a osvobozuješ zase o další úroveň a s tím se mění i tvůj svět okolo tebe. Odchází to staré a ty se připravuješ na přijímání nového. Dovol si to. Neboj se změn, jsou požehnáním a darem, o který ve snech žádáš a ani o tom nevíš. :)

Co být zase svobodnou "pohanskou" ženou se zkušeností té "moderní"? Co opět prožívat vše jako obřad, rituál, neustále si být vědoma svého těla, napojena na svou duši a přitom se ve své pravdivosti učit integritě k celému současnému světu? Není špatný. Jen roste, stejně jako my. Někteří kopou, chtějí si udržet kontrolu a bojují. Jiní se soustředí na své nitro, na tvoření svého života dle své intuice a moudrosti, a s láskou zkouší přijímat i ne příliš láskyplnou část celého světa. Tím mu však pomáhají nejvíce. Mění ho tím, že žijou v lásce, v respektu a pokoře. Zároveň se nebojí vyjádřit svůj názor, tvořit více míru, laskavosti a svobody pro sebe, své děti, své rodiny a mnoho dalších.

Někdy stačí jeden článek, jedna kniha, jeden song, jedno pohlazení, jedno odpuštění, jedno obejmutí, jedno roztrhání smlouvy a jedno rozhodnutí ... a mnoho věcí se mění. Avšak ta změna přichází tiše, v krůčkách a vlnkách. Není tak hlasitá jako války, katastrofy a nářky. Je tichá, nenápadná, aby ji něco nevylekalo, ale děje se. Rozuzlení mnohdy přijde nečekaně, v překvapivém "balení" a po generace sílí.

Buď sama sebou, pečuj o sebe a starej se o svůj Domov - o Přírodu, miluj sebe, své děti a dovol lásce, aby si tě našla. Nehledej ji, jen jí to dovol. ♥