Labuť a žena
Vídáme
je, jak ladně a vznešeně plavou na hladině vody a jako by jim
patřil celý rybník. Jako by jim v ten moment patřil celý
svět a každý náš pocit. Tyto zdánlivě křehké zvířecí
stvoření mají velice dobrý přehled o tom, co se děje před
nimi, za nimi i co se děje pod hladinou vody, kde si máčejí své
sněhově bílé peří.
Zvířecí královny čistoty, elegance, ladnosti a krásy.
Právě
labuť je pro nás ženy symbolem něčeho božského, křehkého, zranitelného a přitom tak sebejistého a silného.
Snad není žena, která by opovrhovala pohledem na nádhernou bílou
labuť, jejíž krása je tak omamující, že máme na moment chuť
být právě jí. Možná proto, že víme a cítíme, že podstatná
část nás žen je v mysticko-zvířecím jazyce právě labuť. Každá jsme
krásná, elegantní, čistá královna, jež přesně ví, kde je
její síla a silná stránka. Všechny moc dobře víme, proč a kde
je zapotřebí ukázat svou krásu a šarm. Také velice jistě známe
své slabosti a silné stránky, jež se v nás míchají právě
podle toho, jak to potřebujeme. A právě Labuť v nás, je
úžasná učitelka. Nabádá nás vidět lásku a krásu ve všem.
V každé naší emoci, schopnosti, chybě, nedokonalosti,
v druhých lidech a životních prožitcích. Díky ní se
můžeme naučit jednu báječnou věc ...
Dovolíme-li totiž otevřít tento krásný aspekt naší ženské přirozenosti, jež je naší součástí od narození a je předáván z matky na dcery, přijde to. Bezpodmínečná láska k nám samotným, k lidem, životu, bolestem i smutku. Otevřeme se tomu vidět Božské zrcadlo, které nám ukazuje ty pravé příčiny, ty pravé úkoly a ty pravé lekce. Destruktivní akce našeho ega jsou nyní v pozadí, jakoby pod hladinou, kde si namáčíme jen pár našich čistě bílých andělských peříček. A v tento moment, kdy jsme plně spojeny s labutí esencí v nás, vidíme a cítíme srdcem. Neznamená to, že skáčeme radostnou extází až k obloze. Znamená to, že jsme vědomě krásné, vědomě sebe-přijaté a vědomě přijímáme život s každým jeho aspektem. Prostě jsme. Teď a tady. S naší nádhernou a kouzelnou nedokonalostí. S pochopením a soucitem chyb svých i ostatních. S úctou a respektem k sobě, k lidem a jejich bolestem, ke svým hranicím. A co zejména? Neuvěřitelně obrovskou vnitřní sílou a mírem, jež přichází s vnitřním uvědoměním lásky, jež v nás neustále koluje.
Jen občas zapomeneme, že vedle spontánní energické dívky, pečující matky, divoké a melancholické čarodějky, moudré vědmy, kouzelné vzrušující bohyně, jsme i čisté, harmonické a andělské Labutě.
Kde v těle cítíte slova jako je čistota, láska, harmonie, anděl ... ?
V srdci, bříšku, podbříšku, v zádech, po celém těle...? Kdekoliv je to správně. Prociťte to naplno a vnímejte v sobě čistě a harmonicky silnou bílou královnu, jež je transformace sama. Každý den, každou hodinu, okamžik i vteřinu. Neustále v nás chce být dokonalejší a dokonalejší. Abychom nakonec zjistily, že jsme dokonalé, už jen proto, že jsme...
Tak
toto vše mne napadlo při pohledu na tři krásné labutě dnes
ráno. Chvilku jsem je pozorovala a jen tak s nimi rozjímala.
Vždy mě fascinovaly, ale poslední dobou nějak více, silněji a
hluboce. Možná proto, že jsou krásným symbolem čistého
nezatíženého ženství, jehož objevování a léčení mne velice
naplňuje. :)