Divoška

"Nespoutaný život a divoká žena jsou dva ohrožené fenomény."

Clarissa Pinkola Estés, Ph.D. - Ženy, které běhaly s vlky

Když řeknu "divoška", mnohým z nás pravděpodobně naběhne filmová nebo knižní postava bláznivé rozdrbané holky, před kterou všichni utíkají, protože je "divoká" a nikdo neví, co od ní má čekat. Není hodná. Je špatná. Takový obrázek máme povětšinou zažitý. Je-li dívka divoká, tak dle běžného vnímání společnosti, není radno si s ní zahrávat, natož ji důvěřovat.

Ale, co když je to všechno jinak? :-)

Pojďte se na chvíli odvrátit od toho, co vám vždy v různých formách podsouvali a vnímejte své autentické ženské pocity při těchto řádcích. A prociťte je zejména ve svém těle v oblasti dolního bříška a ženství.

Představte si malou holčičku. Je krásně nastrojená od maminky, bílé šatečky, perfektně upravená, jde za ručičku, pozdraví, poděkuje, poprosí, tak jak se má. Je to slušná dívka. Je vychovaná. Ale najednou ji něco zaujme. Vidí kamarádku, která je sice rozdrbaná, má špinavé šatečky, skáče z jedné louže na druhou, běhá, vlajou jí vlasy, o nic se nestará. Nemá čas děkovat, prosit, zdravit, nemá čas přemýšlet o tom, zda se chová "přijatelně" nebo ne, prostě si ve své krásné holčičí divokosti hraje, užívá si vodu, vzduch, své tělo a hravost. Je svobodná a šťastná.

Co myslíte, že to udělá s tou perfektně vychovanou holčičkou, která dělá jen to, co má podle maminky a ostatních, jež ji vychovávají?

Začne toužit. Začne si rozpomínat. Začne vášnivě být tou, kterou doopravdy je - svobodná, divoká, sama sebou, svá, nespoutaná. Je malá, ještě se tolik nezamýšlí nad svými činy, a tak pravděpodobně mamince uteče, a začne takhle "divočit" s novou kamarádkou. Jsou šťastné a užívají si jen tuto chvíli, a nic jiného. Báječné! Nemyslíte? Jde to i s dospělými ženami? :)

"Všechny jsme naplněny touhou být nespoutané. Pro tuto touhu existuje několik tradicí ověřených protilátek. Učili nás se za ni stydět. Nechávaly jsme si růst dlouhé vlasy a používaly je k zakryvání svých citů. Stín "divošky" nás však během našich dnů a nocí stále provází. Ať jsme, kde jsme, ten stín, který nás pronásleduje, je rozhodně čtyřnohý." Clarissa Pinkola Estés

Aspekt "divošky" je naší ženskou součástí stejně tak, jako je měsíc symbolem noci a slunce prosvicuje celý den. Nikdy nemůžeme tuto část osobnosti ženy zničit. Nikdy. Můžeme se o to pokoušet, protože nám říkají, že to není správné. Můžou se o to pokoušet druzí, dokonce i ti, které považujeme za blízké. Povětšinou jsou to ženy, které se samy bojí oné "divokosti" v sobě, anebo někteří "nedospělí" muži, kteří se jí bojí ještě víc.

Co to tedy vlastně ta naše divoška je?

Je to zvířecí pud. Je to vášeň, nespoutanost, spontánnost, naslouchání divokému srdci, oddaná věrnost, hluboký prožitek, autentičnost, starost o své blízké a akce. Po mnoha generací se snažili tento "nevhodný" aspekt ženy zapudit už v malých dívkách, ale díky bohu ho nelze nikdy zničit. Vždy tam je a bude dřímat. Probouzí se při pravdivě prožívané lásce, při tvoření, tanci, plnění snů, jízdě na koni, absolutní oddané sexualitě, toulky přírodou - naladění se na nádhernou divokou přírodu, při jakémkoliv momentu, kdy jsme opravdu autenticky samy sebou. Dříve se takovým ženám říkalo "čarodějky", "kacířky", "divošky", ... Běhaly lesem, běhaly s vlky (zvířecím symbolem ženské divokosti), dělaly, co se jim chtělo, oblékaly, jak se jim chtělo, vysmívaly se upjatosti a lžím, byly samy sebou. Tedy...byly divoké. :) Která z vás je taková? Pevně věřím, že nejedna z vás, jež čte tyto řádky, cítí v oblasti bříška zvláštní šimrání, jež lze připodobnit k touze a k otevření se své vlastní přirozenosti. Doufám, že nejedna z vás, je takto "divoce přirozená". A jestliže ne, tak do toho. Je naprosto v pořádku být sama sebou a dát slovu "divokost" konečně ten správný význam.

Použijeme-li toto označení pro přírodu, řekneme, že je krásná. Aljaška, Kanada, Rusko, je tam nádherně divoká a nespoutaná příroda. Co tím doopravdy říkáme? Myslíme tím, že je špatná a že bychom ji měli zkrotit, změnit, pokořit, přivlastnit si ji? Ne, kdepak. Víme, že to ani nejde. Nikdy. A to je na ní tak kouzelné a přitažlivé. Proto ji ctíme, obdivujeme a dovolujeme se jí inspirovat. A s námi se ženami, jež nosíme tento kus "divoké země" v sobě, to dovolíme? Já za sebe říkám velké NE, a ještě větší ANO pro přirozenou ženskou divokost, jež je mojí nezastupitelnou součástí. Bez ní bych nebyla úplná. Bez ní bych nebyla nadšená, spontánní a sama sebou. Takže děkuji. :)

Vztek, tlak, nevěry, zrady, omezení, závislosti, manipulace - to jsou všechny důsledky přirozeně neprojevené kreativní divokosti nás žen. Je to jako by zavřely tygra do malé klece a ještě mu vyčítali, že se tam nevejde, protože je tak velký, takže si za to může sám. Probuďte tu tygřici alias divošku. Necháte-li ji žít přirozeně, je vám, vašim mužům a dětem ku prospěchu. Začnete žít a přestanete jen existovat, budete tvořit každou chvíli vašeho života, budovat, milovat vroucněji, pečovat s větší láskou a řešit problémy s lehkostí. Naučíte se říkat "ano" i "ne" se stejnou důležitostí a udržování si svých vlastních hranic bude jednodušší než jste si kdy myslely. :)