Cesty romantického dobrodruha

01.04.2017

Odjakživa jsem cestovatel a dobrodruh. V životě, při cestování, v partnerství i práci. V prožitcích i plánech. :) Jsem spontánní a vlastní nikdo neví, co ode mě ve skutečnosti čekat. Buď se mnou jedou na té dobrodružné cestě nebo jdou spíše do známějších vod. Nicméně nás dobrodruhů je stále více. Je více těch, kteří chtějí život a sami sebe poznávat v živosti a pravdě než nepřipouštět si toho a tu, kým doopravdy jsme.

Cesty jsou pro dobrodruha jako džbán vody po hodinách putování v poušti.

Někdy typicky letní romantické cesty s několika kufry, pohodlné ubytování, moře, kavárničky, památky a kouzla Itálie s partnerem. Užíváme si tam nový závan našeho vztahu, energii moře, pohody, dlouhé promluvy a výjimečné večery i noci. I přesto však si dobrodruh neodpustí zažít i něco jako jsou třeba noční toulky po pláži, noční zakázané koupání a nahlédnutí do mimo turistických míst. Manžel ženy-dobrodruha to ví a někdy dělá, že to neví ... ;)

Jindy to byly holčičí dobrodružné cesty napříč Bostonem, New Yorkem a osamocené toulky kolem oceánu a rozhovory s lidmi z mnoha koutů světa. No to prostě miluju! Stojíte na zastávce vlaku, zapovídáte se s indickou dívkou, jež vám z ničeho nic vypráví o životě a proč utekla do Ameriky. Večer jdete s kamarádkami po ulici, přiláká vás hudba, spontánně roztancujete jinak poklidně sedící návštěvníky a jen s kytarou a vlahým letní větrem celá ulice tančí. Během jediné minuty se seznámíte asi s 20 lidmi a každý vám vypráví o svém životě. Báječné! :) Jindy si jdete pro zmrzlinu a vyhlídne si vás postarší italský emigrant, který potřebuje slyšet důrazné "NO" asi v deseti dalších jazycích, aby pochopil jeho pravý význam. Do toho užívání s v New York City - neznámo, nová energie, svoboda a další přátelé. To se dobrodruhovi moc líbí.

Přichází úplně obyčejný víkend nebo volné odpoledne a co udělá žena dobrodruh? Nechá doma telefon, peníze, kabelku a vše, co má normálně u sebe a jde k rybníku, lesům. Jen co tam dorazí, sundá boty a bosá se prochází v trávě, automaticky se jí objeví úsměv na tváři i uvnitř těla. Někdy, když si potřebuje mnoho věcí srovnat, dostat další náboj, inspiraci a odvahu, tak si jen tak sedne k vodě, ke stromům a do trávy. A jen je. Rozjímá. Zavře oči a vdechuje ten zázrak přírody do sebe. Se vším se tak spojí, že v tuto chvíli jí jsou i všichni zvířata přátelé. Žádní komáři ji neobtěžují, veverky jen bez útěku pozorují a občas i zdálky lecjaká srnka, jež je tak fascinující. Někdy si tak uvědomím jaký zázrak máme přímo vedle sebe a mnohdy jen tak mineme. A to je škoda, nemyslíte? :)

Rodinné výlety jsou stejně tak úžasné jako mohou být i vysilující. :) Ale já je také zbožňuji. S rozličnými členy rodiny si jdeme užít společný čas a jsou to chvilky, na které se vážně nezapomíná. Nevím proč, ale vždy se mi vybaví scéna "Hujerovi" ze známého českého filmu. Je to kouzelné a tak zábavné. Děti křičí, rodiče buď ještě víc či jen rezignovaně pozorují, a nebo se naopak naladí na své vnitřní děti a "blbnou" také. A to je nejlepší varianta, myslím.

Sisters Trip v Holandsku, romantika a zastavení se v Itálii, vzdělávání a poznávání v Belgii a Americe, toulky přírodou po České Republice, inspirace s vínkem a sýrem ve Francii, neplánované "zkratky" a "prozkoumávání" kamkoliv přijedu a kdokoliv je se mnou přítomen :) ... Tak i takto ve zkratce lze popsat ty báječné cesty dobrodruha, za které jsem vážně moc vděčná. Ale ty největší sny jsou ještě přede mnou - Himaláje, Jížní Amerika a Aljaška ...

A co mi daly tyto cesty v mém osobním i pracovním životě?

Vše dobré. Jen těžko to asi popsat slovy. Daly mi mnoho uvědomění, lásky, pochopení, co je opravdový život, sebe-vědomí a nalezení sama sebe. Když cestuji, ztratím sice kontakt s každodenním životem, ale najdu ten nejcennější. Kontakt sama se sebou. Napojení se na svou duši, hluboké potřeby a touhy. Naladím se na svou pravou podstatu. Otevřu se tak, jak jsem si myslela, že už to více nejde. Ale ono to jde vždycky.

Po cestách v Itálii mne tamní lidé naučili, co je to radost, užívání si jídla, prožitku a přátelství kolem sebe. V Americe jsou se naučila, že každý je důležitý a výjimečný. Také mi energie toho místa a lidé předávali, že sebevědomí, plnění si snů a žití naplno není něčí výsada, ale přirozenost a povinnost každého. Osamocané toulky přírodou otevírají a ukazují mou celistvost a moudrost. Síla Matky Země mi dává odvahu a stabilitu, vítr a vzduch podporuje můj rozlet a svobodu, dřevo a slunce jsou mými průvodci k mému tělu, tvořivosti a rozhodnosti. A měsíc s hvězdami mne navracejí do kontaktu s mou duší a mými programy, které buď měním nebo ukotvuji...

Každá cesta, dlouhá, krátká, výlet na kole, procházka pro mne jako ženu-dobrodruha není "jen" dovolenou, výletem nebo odpočinkem. Vždy je to pro mě transformací - menší či větší, upozorňující či hloubkovou, ale důležitou.

OTEVŘENÍ, UVĚDOMĚNÍ, PRAVDIVOST, NAVRÁCENÍ K SOBĚ, ODVAHA, LÁSKA A NEUSTÁLÁ PROMĚNA. Tak to žena - dobrodruh potřebuje k žití svého snu.

Jak to máte vy? ?

S láskou a nadšení pro život ♥, Jana Hrušková